Maminka pod palbou hejtu

Milé maminky a samozřejmě i tatínkové,

dlouho jsem přemýšlela jak a zda vůbec tento článek vytvořit, především proto že je téma velice citlivé. Ale je to tu, cítila jsem, že to musí ven. Jak se naučit žít v době kdy světu vládne „hejt“?

Proč TO všechno?

Že tento článek napíši, jsem se rozhodla ve chvíli, kdy jsem se dostala diskuze na jedné maminkovské skupině. Šlo o téma školka v našem městě. Jelikož se mým dítětem půjdeme brzo k zápisu, začala jsem sledovat jaké zkušenosti mají ostatní maminky. Začalo to nevině. Maminky psali svůj názor, něco se jim líbilo něco ne. Jak to bylo dál? Spustila se smršť. Jedna maminka začala v podstatě nadávat všem, kteří se do diskuze zapojili a nesdíleli její názor na školku.

Upřímně byla jsem v šoku kolik nenávisti se objevilo v tak banálním rozhovoru několika dospělých žen. Pro mě byla diskuze velice přínosná a zodpověděla několik nevyřčených otázek, bohužel neviděli to tak všechny maminky. Za normální situace by to byla jedna ze stovek diskuzí, které pročítám. Tahle se, ale v něčem lišila. O několik dní později diskuzi oživila jedna maminka s informací, která mi doslova vyrazila dech. Byť byla diskuze soukromá měl někdo potřebu se o ni podělit se světem nebo spíš přímo s vedením školky, které se diskuze týkala. Ta maminka byla předvolána ředitelkou a nařčena z urážení a špinění jména školky.

Teď je důležité sdělit, že tato maminka se ničím neprovinila, napsala svůj názor vyzdvihla to, co se jí na školce líbí a zároveň napsala to, co ji na školce vadí. Prosté informace, bez emocí a urážek. Maminka naštěstí zachovala chladnou hlavu a vysvětlila paní ředitelce, jak se věci mají, dokonce musela obhajovat i maminky, které se do diskuze v podstatě nezapojili. Když jsem ty slova četla běželo mi hlavou jediné: „Opravdu je mezi lidmi tolik nenávisti, že musí konejšit své ego v pomluvách a udávání druhých.“

Když místo rady, dostanete deprese

Popíšu vám trochu víc moje začátky v roli matky, kde byl v hlavní roli internet. adult-baby-bed-225744

Jak víte ať už z Instagramu nebo našeho příběhu, jsem maminka 2 dětí. S prvním dítětem bylo vše nové, jak jinak že? Pomalu jsem se sžívala s novou rolí a jako většina maminek pátrala jsem na internetu co a jak dělat. Podle internetu byla většina věcí, které jsem dělala, a které mě učili v porodnici naprosto špatně. Jsem ta matka, co své dítě dobrovolně ohrožuje a nedělá pro něj to nejlepší. Chtěla jsem jen rady nic víc. A to se mi nedostalo. Nejhůř jsem se cítila v době, kdy jsem musela přestat kojit a začínala s příkrmy.  Mému mimču bylo něco málo přes 4 měsíce, kdy kojení začal být velký problém. Přikrmovali jsme lahvičkou s umělým mlékem nejdřív jen na noc později i během dne.

Laktaci jsem se snažila zachránit, ale nešlo to. Své na tom odehrála i psychika. A především komentáře těch zkušenějších mamin, kterých jsme se ptala na radu. Jejich názory ve mě vzbuzovali pocit, že jsem špatná máma, protože nekojím plně a chci si to usnadnit. Vždyť to je moje povinnost kojit a kojit a kojit. K vnitřní pohodě mi pomohl až rozhovor s jednou kamarádkou. „Marky, nemůžeme všichni kojit do 2 let, prostě nejdete to? Ok. Svět se nezboří a ty se hoď do klidu. To je to nejvíc co pro vás dva můžeš udělat.“

Vybírej, ale nepřeber

Kdyby mi ty slova tenkrát neřekla, možná bych se utápěla v depresích v dodnes. A v tu chvíli mi to vše začalo docházet. Skvělou mámu z vás neudělá to, že dítě kojíte, že děláte vše tak jak to po vás chce okolí. Skvělou mámu ze sebe můžete udělat jen vy sami. Tím, že budete naslouchat potřebám svého miminka, batolete i staršího dítěte. Tím, že jim budete plně věnovat svůj čas – když se na to podívám zpětně v těch poradnách, diskuzích jsem ztratila nespočet času, který svému dítěti už nevrátím.

Na diskuze jsem samozřejmě nezanevřela, ale naučila jsem si z nich brát jen to co mě posune dál. Ty ostatní názory, které jsou výkřikem do tmy ignoruji. Díky tomu jsem u druhého dítěte dělala spoustu věcí jinak a možná i tím, že jsem si vše tak nepřipouštěla k tělu jsem kojila do 9 měsíců jeho věku. Možná si řeknete, že je to málo, ale víte co? Nám to stačilo naplnili jsme tím jeho potřebu a opravdu nemám pocit, že jsem pro jedno nebo horší dítě horší matkou, protože jsem jej nekojila stejně dlouho.

Maminky, přijímejte rady, ale nezapomínejte u toho na svůj zdravý selský rozum. Příroda nám totiž dala dar, dělat pro své dítě to nejlepší co můžeme.

Na dnešní době je nejhorší, že si všichni myslí, že se schovají za anonymitou internetu. Lidé si neuvědomují, že je na ně vidět mnohem víc než v reálném světe. Často píšou opravdu nenávistné zprávy, plné věcí, které vám ublíží. Když je potkáte na ulici, sklopí hlavu nebo dělají, že se to vlastně nikdy nestalo.  Musíme se s tím naučit žít. Jednou mi někdo řekl: „Nikdy se nehádej s blbcem a budeš šťastná.“ A měl pravdu. Jako Fénix se povzneste nad hejtry. Častokrát je to těžké, ale vše se dá zvládnout. Pokud komentář bude na hraně zákona a vám z něj bude smutno máte dvě možnosti jak to vyřešit. Buď budete nadávat a pustíte se do hádky s vašim sokem nebo se usmějete, řeknete si k tomu své a půjdete třeba na dětské hřiště se svým dítětem. Já sem pro druhou volbu. 

A na závěr: ???? "Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat." - Jára Cimrman - Ležící, spící

Autor: M. Valentová

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.. Více informací zde.